Úvod do diverzity

Úvod do diverzity

Ing. Tomáš Sokolovský, CSc.
Centrum vizualizace a interaktivity vzdělávání, Ostrava

Slovo diverzita, které je překladem anglického slova diversity, znamená různorodost, rozmanitost, rozdílnost či odlišnost. Nejčastěji je diverzita zmiňována jako diverzita biologická, když se hovoří o počtu druhů (rostlin či živočichů).
V poslední době se zdůrazňuje skutečnost, že počet druhů (tedy diverzita biologická) se průběžně a nevratně snižuje.

 

1. Diverzita a její druhy

Pokud jde o diverzitu v lidské společnosti, pak ji definujeme jako princip, který umožňuje všem lidem, bez ohledu na jejich individuální odlišnosti, plně rozvinout jejich osobní potenciál.
Diverzitu chápeme jako naplňování principů rovných příležitostí pro různé skupiny minorit ve společnosti. Určitá odlišnost, která zakládá příslušnost k té, které minoritě neznamená diskriminaci, ale příležitost k plnohodnotnému uplatnění jak v pracovním kolektivu, tak v občanské komunitě. Principy diverzity se často zaměňují s rovnými příležitostmi, ale zatímco rovné příležitosti mají legislativní rámec a jsou v jeho rámci právně vynutitelné, principy diverzity je možné naplňovat na základě uvědomělé dobrovolnosti.
Uplatňování principů diverzity ve společnosti znamená, že se společnost snaží přijmout, udržet, podporovat a dále rozvíjet rozvoj jedinců z různých menšin a přispívat k obohacování většinové společnosti na základě různosti členů těchto menšin, přičemž principy diverzity lze aplikovat na všechny minority. Jejich respektování znamená, že odlišnost příslušníků jednotlivých menšin nezakládá možnost jejich diskriminace (a to ani positivní). Naopak, vzájemné ovlivňování a propojování (prolínání) menšin a většinové společnosti vytváří synergické efekty jak v přijímání menšin většinovou společností, tak v jejich vzájemné interakci v pracovních kolektivech i občanských komunitách.

Jaké druhy diverzity v lidské společnosti rozeznáváme?
Zjednodušeně řečeno, můžeme pro třídění druhů diverzity využít třídění pro vymezení menšin.

To znamená, že můžeme hovořit o těchto druzích diverzity:

  1. etnická diverzita, která vymezuje znaky národnostních skupin, jejich dělení na menšiny a většiny – ve vztahu k národnímu státu, okolním státům, k Evropské unii;
  2. náboženská diverzita, která vymezuje rozdíly mezi vírou, náboženstvím a církví
    a jejich vlivem na výklad světa vč. charakteristiky znaků většinového a menšinových náboženství na území ČR;
  3. diverzita vůči zdravotně postiženým, která identifikuje formy zdravotního postižení, jejich zastoupení v české majoritní populaci, včetně vymezení zásad správné komunikace majoritní společnosti s OZP, které respektují speciální potřeby OZP vyplývající z přítomnosti postižení;
  4. věková diverzita, která vymezuje věkovou strukturu společnosti dle kalendářního věku a kvality života v jednotlivých etapách života vč. stanovení typických rysů jednotlivých etap lidského života a vymezení a členění menšiny seniorů (+ 65);
  5. diverzita genderová a pohlaví, která vymezuje rozdíl mezi biologickým pohlavím (sex) a gendrem (společností přiřazenými charakteristikami) včetně rozdílů mezi majoritní heterosexuální a minoritní homosexuální orientací.

Výše uvedené členění druhů diverzity je pouze pomůckou pro pochopení, že diverzita má různé jevové formy a v praxi se jednotlivé druhy diverzity vyskytují souběžně vedle sebe.

 

2. Diverzita a osoby se zdravotním postižením

Nejrozsáhlejší minoritou v ČR jsou osoby se zdravotním postižením (1.015 mil. osob).
Největší minoritou ohroženou sociálním vyloučením a znevýhodněním na trhu práce představují osoby se zdravotním postižením (OZP). Jen pro představu: k 31. 12. 2009 činil celkový počet evidovaných uchazečů o zaměstnání 539 136, z nichž 67 738 bylo OZP. Počet nabízených volných míst činil 30 927, z toho pro OZP pouze 1 771. Situace pro OZP tedy nevyznívá nijak pozitivně a právě prosazování diverzity – přesněji diverzitních standardů chování vůči OZP na pracovišti, spolu se zvyšováním informovanosti o specifikách OZP na trhu práce a odbouráváním přetrvávajících mýtů majoritní veřejnosti o využívání OZP na trhu práce by mohlo situaci zlepšit.
Občané se zdravotním postižením se setkávají při vzájemném kontaktu s ostatními občany s řadou problémů. Potřeby občanů s postižením jsou ve svém základu zcela identické s potřebami osob bez postižení, tj. zvládání všech potřeb při zachování důstojné pozice na principu partnerství. Lidé se zdravotním postižením mají tuto pozici často znesnadněnou tím, že postižení je zvykově vnímáno převážně (a zejména) jako synonymum pojmů „absolutní závislost, nemohoucnost“ nebo dokonce „neschopnost“. Tomuto mnohdy odpovídají přístupy a postoje veřejnosti. Zásadní problém při komunikaci se zdravotně postiženými občany tedy nespočívá v tom, že by se k nim mělo přistupovat stejně jako k ostatním lidem. Různé typy zdravotního postižení vyžadují specifický přístup, který musí zohlednit potřeby a možnosti zdravotně postiženého občana a současně respektovat jeho lidskou důstojnost. Znalosti zásad a techniky vlastní komunikace s těmito občany jsou u veřejnosti obvykle velmi malé nebo vůbec žádné. Na obou stranách přitom existují bariéry k prolomení tohoto stavu. Zdravotně postižený se v neznámém prostředí obyčejně bojí říci, že potřebuje něco jiného či trochu jinak než ostatní a zaměstnavatel neví jak se zeptat nebo reagovat na specifické potřeby osoby se zdravotním postižením.
Mezi základní příčiny tohoto stavu patří:

  • Nedostatek informací
  • Bariéry v komunikaci
  • Nevyužívání zákonných opatření na podporu zaměstnávání OZP
  • Dlouholetá tabuizace postavení OZP ve společnosti

Základem diverzitního jednání a chování majoritní společnosti ve vztahu k OZP je jak znalost postupů pro zavádění diverzity, tak znalost zásad správné komunikace s touto komunitou. Protože OZP nejsou homogenní skupina, ale člení se podle specifik jednotlivých druhů
a stupňů postižení, je nutno pro každou z vybraných skupin OZP vypracovat samostatné zásady správné komunikace pro každou skupinu OZP zvlášť. V praxi to znamená, že členové majoritní společnosti by měli získat všeobecný přehled o obecné charakteristice daného postižení, jeho etiologii a to jak z psychologického, tak ze speciálně pedagogického hlediska. Je důležité, aby prošli praktickým nácvikem dovedností vázaných k všeobecné mezilidské pomoci vzhledem ke specifičnosti handicapu a získali komunikační kompetence potřebné pro práci s danou skupinou.
Jinými slovy by členové majoritní společnosti měli vědět co je podstatou daného postižení
a jak vzniklo, jak se k handicapovaným chovat, jak je oslovovat, jak jim nabízet pomoc, kdy jim pomoc nenabízet, na co se jich zásadně neptat, jak se jich dotýkat a kde a kdy, a naopak kde a jak se jich zásadně nedotýkat, vědět základní informace o jejich kultuře, o humoru té které skupiny OZP apod. Výsledkem aplikace diverzitního chování v praxi bude skutečnost, že většinová společnost bude rozumět tomu, že handicap nemusí nutně znamenat neschopnost úspěšně se prosadit v osobním a profesním životě.
Seznámit se s těmito zásadami, přijmout je za vlastní, používat je v běžném životě znamená, že jste si osvojili kompetenci k diverzitě vůči osobám se zdravotním postižením. Tedy, že Vaše znalosti, dovednosti, postoje a hodnoty respektují menšinu OZP jako rovnocennou součást majoritní společnosti.
K dosažení kompetence k diverzitě vůči OZP je potřebné vytvořit standardy komunikace
s každou ze skupin OZP. Tyto standardy (doporučené postupy) komunikace jsou tvořeny:

  • zásadami správné komunikace s osobami tělesně postiženými, s osobami se zrakovým postižením a osobami se sluchovým postižením

a

  • modelovými situacemi názorně ukazujícími základní chyby, kterých se většinová společnost dopouští při komunikaci s každou ze skupin OZP,
    K získání diverzitních standardů vůči OZP mohou napomoci také úspěšné životní příběhy (profesní) handicapovaných z každé ze skupin OZP, zpracované formou motivačních filmových dokumentů.

 

3. Kompetence k diverzitě vůči OZP

Kompetence ve smyslu klíčových kompetencí, jak se s nimi pracuje v rámci Rámcových vzdělávacích programů pro jednotlivé typy škol, znamená, že žáci resp. studenti získají v rámci výuky znalosti a dovednosti, které jim umožní příslušnou klíčovou kompetenci uplatňovat v praktickém životě po ukončení školní docházky.
Kompetence k diverzitě vůči OZP zasahuje do stávající kompetence sociální a personální, do kompetence občanské a kulturního povědomí, avšak zvládnutí zásad správné komunikace majoritní veřejnosti s osobami se zrakovým, sluchovým a tělesným postižením znamená, že ti členové majoritní společnosti, kteří v rámci výuky na ZŠ, SŠ, G a na VŠ si tyto zásady teoreticky i prakticky osvojí, získají tímto způsobem základy pro kompetenci k diverzitě vůči OZP.

 

Použitá literatura:
Sokolovský, T. a kolektiv: Informace o problematice diverzity a Diversity Management, pracovní materiál projektu „Diverzita pro OZP“, OP LZZ,
září 2009, str. 15 – 16
Krása, V., Sokolovský, T.:      Diverzita, společenská odpovědnost firem a zdravotně postižení, časopis HR Forum, 3/2010

Změnit velikost písma